Veselá technická bruska, která vám ostrou čepelí vyřízne úsměv do obličeje a věčně tak obnaží váš chrup. To přesně prožijete při poslechu extrémního projektilu nazvaného THE TONY DANZA TAPDANCE EXTRAVAGANZA. Mix šílených math metalových prasáren a řádně obhroublého grindu, nalitého do rozdováděné trendové šablony, s rozšklebeným a notně uhozeným názvem může budit dojem, že se jedná jen o další z řady kapel, které splývají s ostatními tech-death-corey. Ale naštěstí tomu tak není. Ne zcela. Ačkoliv jsem podobnými brutal-metalcoreovými kapelami poslední dobou celkem přesycen, tato sebranka alespoň trochu vyčnívá z dnešního oceánu technicky laděných extrémních kytarovek.

Tvorba pořízků z Tennessee zní tak, jako by se ION DISSONANCE zbláznili do tapování a shreddingu. Základním stavebním kamenem většiny skladeb jsou nepravidelné záseky, které jsou zhusta bičovány deštěm tapovaných vyhrávek nebo nervních kytarových melodií. Brutální rychlé riffovačky a houpavé groovy dodávají math-metalovému základu death coreovou i thrash metalovou příchuť.

Zvuku se nedá upřít neuvěřitelná hutnost a údernost v kytarových zářezech. Není se čemu divit, vždyť kytarista Josh Travis se svojí osmistrunkou není rozhodně žádné ořezávátko a dokáže se po jejím hmatníku ohánět s precizností mistra ve výškách, aby pak mohl sklouznout do těch nejhutnějších spodků a vytvořit basovou tlakovou vlnu, jenž vám rozrezonuje vnitřnosti. A to se tento statný afroameričan dal slyšet, že co nevidět osedlá kytaru devítistrunnou. Velká škoda, že v kapele nesetrval baskytarista Mike Butler, neboť jeho styl hraní byl na extrémní scéně opravdu výjimečnou záležitostí a mě osobně by velmi zajímalo, jak by tandem Butler/Travis fungoval.

Své si najdou jak příznivci stylotvůrce lámaných neprostupných kytarových sekanic Fredrika Thordendala, tak obdivovatelé mistra tapu Christophera Arpa. Tedy jinými slovy, pokud jste na scéně hledali spojení hutného světa švédských nestorů metalové algebry a psychopatické nervózy nové tvorby rochesterských PSYOPUS, tak již hledat nemusíte. THE TONY DANZA TAPDANCE EXTRAVAGANZA se o toto přemostění postarali.

Pokud první deska těchto Amíků byla spíše vtipem než nahrávkou, kterou bych mohl brát vážně, tak druhou „Danza II: Electric Boogaloo“ se kapela tučně zapsala do encyklopedie novodobé extrémní technické hudby. Albem aktuálním pak svoji pozici jen potvrdila. Budu se těšit na pokračování.